Dlouho jsem měla pocit, že je celý svět nebezpečné místo. Bála jsem se mluvit, rozhodovat, být vidět. Každá maličkost mě dokázala rozhodit. U Markéty jsem poprvé zažila, že se nemusím přetvařovat ani snažit být jiná. Mohla jsem přijít taková, jaká jsem – se vším strachem i nejistotou. Postupně jsem začala vnímat, že nejsem špatně. Že i ve mně je klid, když mu dám šanci. Dnes se ještě někdy bojím – ale už vím, že tím nemusím být paralyzovaná.

Měl jsem velké plány – sny, které mě roky hnaly dopředu. Ale čím víc jsem se snažil, tím víc jsem cítil, že se to neděje. A místo hrdosti přišel stud, vztek na sebe, tichá rezignace. Práce s Markétou mi ukázala, že moje hodnota nezačíná tam, kde něco dokážu – ale tam, kde jsem pravdivý. Začal jsem si všímat, co mě opravdu volá, ne co bych ‚měl‘. Něco ve mně se uvolnilo. Ambice nezmizely – ale už mě neničí.

Měla jsem kolegyni, která mě roky nenápadně ponižovala a brzdila. Bylo to psychicky vyčerpávající. Nakonec jsem si nebyla jistá, jestli nepřeháním, nebo jestli nejsem jen příliš citlivá. Až díky sezením s Markétou mi došlo, jak hluboce mě to zraňovalo – a jak málo prostoru jsem sama sobě dávala. Dnes mám hranice, které nepůsobí tvrdě, ale zdravě. A nový pocit vlastní hodnoty.

Po konci dvacetiletého vztahu jsem nevěděla, kdo vlastně jsem. Svůj život jsem natolik přizpůsobila druhému, že moje vlastní vnímání sebe sama jako by zmizelo. Klidné a jasné vedení Markéty mi pomohlo znovu se krok za krokem cítit – bez cíle, bez hodnocení. Získala jsem zpět nejen rovnováhu, ale i svou důstojnost.

Navenek bylo všechno v pořádku – práce, vztah, dům. Ale uvnitř jsem byl prázdný. Práce s Markétou mi pomohla uvědomit si, že jsem svůj život řídil podle očekávání, která vůbec nebyla moje. Naučil jsem se být k sobě upřímný – a dělat kroky, které odpovídají tomu, co cítím uvnitř. Dnes nejsem prostě ‚šťastný‘, ale opravdový.

Po potratu jsem neztratila jen dítě, ale i spojení se světem. Všechno bylo otupělé. Doprovázení Markétou mi pomohlo vrátit se zpátky do svého těla – ne pomocí technik, ale díky opravdovému soucitu. Mohla jsem truchlit, dýchat, být v tichu. A pomalu znovu cítit: jsem tady.